Metodické východisko pro vyšetřování pokročilé šikany ve školských zařízeních

Při provalení školního "lynčování" je příznačná naprostá bezmoc školy a většinou i policie. (Pojem škola je zde chápán v širším slova smyslu a zahrnuje všechny školní zařízení, tedy i výchovné ústavy.)

Základním předpokladem pro překonání bezmocnosti je požadavek, aby každá škola měla svůj "poplachový plán" jak jednat v krizové situaci. Prakticky to znamená, že všichni pedagogové vědí napřed, co mají v takové mimořádné situaci dělat a v případě potřeby jsou schopni zabezpečit nezbytný sled protikrizových opatření. Garantem fungování "poplachového plánu" v případě nouze je preventista šikanování (absolvent výcvikového kurzu) spolu s ředitelem.

Dříve než se seznámíme se samotným "poplachovým plánem" tak si nastíníme dva výchozí metodické principy pro potřeby vyšetřování pokročilé šikany, tzv. školního "lynčování":

1. Kostra pětikrokové strategie

• rozhovor s informátory a oběťmi,
• nalezení vhodných svědků,
• rozhovory se svědky,
• zajištění ochrany obětem,
• rozhovor s agresory

- je obecně platná.

Je účinná pro počáteční i pokročilá stadia, děti i mládež a různé typy zařízení. Zůstává tedy pro nás pevnou a bezpečnou oporou.

V zásadě platí, pouze ji doladíme.

Dále k ní přidáme tzv. počáteční kroky (tj.

• překonání šoku pedagoga,
• bezprostřední záchrana oběti
• a zvláštní organizační opatření
  • zalarmování učitelů na poschodí,
  • zabránění domluvě a křivé skupinové výpovědi,
  • pokračující pomoc a podpora oběti,
  • nahlášení policii
  - podrobněji viz dále) a uplatníme ji nikoliv u vybrané části, ale u celé třídy.

2. Naproti tomu taktika vyšetřování je pružná a alternativní.

Důležitým vodítkem pro její volbu je odhad závažnosti onemocnění a věk žáků. V případě pokročilé šikany u dětí z vyšších ročníků musíme použít psychologicky tvrdý a hlavně vysoce odborný postup. Zde stojíme před vážným problémem. Zvládnutí taktiky u pokročilé šikany vyžaduje odborníka - specialistu, který má výcvik v diagnostice skupinové dynamiky a zkušenosti s některými speciálními metodami.
Jak si tedy pomoci v podobných případec; v případech, kdy není zbytí a je neodkladně třeba poskytnout první pomoc?
Pomůže nám fakt, že díky "neukočírování" šikany a jejímu provalení máme možnost zastihnout agresory nepřipravené. Dále k účinnosti napomůže již zmíněné doplnění počátečních kroků a použití globální místo lokální strategie (to znamená, že nevyšetřujeme pouze několik svědků, ale všechny žáky, kteří byli násilí přítomni).

Při vyšetřování použijeme co nejúčinněji úplnou strukturu taktiky.

Ta zahrnuje
• "zahřívací předkolo",
• monolog,
• "dialog" a
• konfrontaci.

Tak máme šanci zmapovat vnější obraz šikanování a dozvědět se pravdivě, jak "lynčování" proběhlo.

V rámci možností jednotlivých specialistů školy na prevenci šikanování doporučujeme, aby citlivě posílili průraznost taktiky prostřednictvím konkrétních metod. Máme na mysli neverbální techniky, například práci s pohledem, tělesnou blízkostí, vertikální vzájemnou polohou, a některé výslechové praktiky, například tzv. povození na kolotoči, přitlačení ke zdi, vzbuzování protireakce, znejisťování, doplňování, odkrývání rozporů, zaplétání do vlastní lži, odnímání důvěry.

OS proti šikaně dne 30.04.2003

---